Uprostřed vzdálené Brazílie, v oblasti, kde jsou ještě dnes vidět zbytky pralesa, který tu první osadníci začali kácet před méně než šedesáti lety, zasedá každý týden několik desítek studentů do lavic a uči se česky. Jak je to vlastně napadlo v oblasti, kde by se spíše hodila znalost indiánské jazyka guarani, podle kterého má jméno i celé město?
V současné době má Bataypora i s venkovskou zónou přibližně 10 000 obyvatel. Ekonomická situace velkého množství obyvatel města je velmi špatná a úroveň vzdělání je neuspokojující. Většina mladých lidí žije bez životních plánů a perspektiv, nemá zájem o další studium, neexistují zde volnočasové aktivity. Hlavní ekonomickou aktivitou je pěstování cukrové třtiny a chov dobytka.
Na základě Usnesení vlády č. 1622 ze dne 14. 12. 2005 dojíždí od roku 2005 do Bataypora učitel, který zde působí vždy po dobu 3 – 5 měsíců ročně. Po několika letech působení učitele českého jazyka bylo v roce 2008 dosaženo počtu 37 studentů, především ve věku 11 – 15 let, a tento trend pokračoval i v roce 2009.
Na rozdíl od většiny krajanských spolků je ten batayporský relativně malý. Přímo potomci jsou vlastně jen tři rodiny, přesto jejich aktivity často daleko převyšují i mnohem větší spolky v městech Sao Paulo či Porto Alegre. Aktivity komunity iniciují hlavně členové rodiny Jindřicha Trachty, která se snaží do krajanských aktivit zapojit co nejvíce lidí z města i širokého okolí. Pořádá kulturní večery, letní kino a snaží se podporovat i různé sociální projekty spolu s místním Rotary klubem. Mají velký zájem na tom, aby město, které jejich dědeček pomáhal založit, dále vzkvétalo a to i přesto, že životní situace místních obyvatel je často díky nemožnosti najít práci velice problematická. Nejstarší vnuk pana Trachty, Evandro, doufá, že se mu jednou podaří ve městě založit kulturní a vzdělávací centrum a dokončí projekt, který si jeho dědeček vysnil, postavit ve městě knihovnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat